V Paříži na konci devatenáctého století se snaží prorazit spousta umělců. Pravidlem bývá, že to jsou jen muži, nadané ženy to mají mnohem těžší. Společnost je jako umělkyně zatím moc neuznává. Camille Claudelová měla to štěstí, že ji v jejím snu podporoval otec. Jejím druhým, zdánlivým štěstím bylo setkání se sochařským mistrem Augustem Rodinem. Talentovaný umělec jí učaroval. Jako učitel i jako muž. Vášeň které propadla se odrazila i v jejím díle.